Pozdní léto (1974)

Každý potřebuje mít pocit, že k někomu patří – a to malému Františkovi mohou dát i naši…“ To jsou slova bezdětné Věry, která se s manželem Karlem rozhodne vzít si z dětského domova opuštěného chlapce. Manželé už v životě zkusili mnohé: studovat, uplatnit se v zaměstnání. Nic z toho je však plně neuspokojilo. Dokázali si však vytvořit domov a ten teď chtějí právě nabídnout tomu třetímu… Věra a její rodiče jsou chlapcem, který je u nich zatím jen na zkoušku, nadšeni. Karel, který sám žije s pocitem životního neúspěchu, se však s novým členem rodiny sžívá jen ztěžka a pomalu…